Včera dopoledne mě probudil telefon. Volali z Respektu jestli bych jim neprodala nějakou fotku z premiéry Občana Havla. Sedla jsem teda ke kompu poslala jim náhledy a čekala co si vyberou. Už se neozvali. Pak jsem přemýšlela proč si nic nevybrali. Letos mám přece minimálně o 50% lepší fotky než loni. Nejen proto, že mám úplně novej foťák, ale taky protože mám s focením různejch akcí už mnohem větší zkušenosti z mojí praxe v Českym Centru. Pak jsem si vzala do ruky magazín Variety a pečlivě studovala co jsem udělala špatně. A zjistila jsem v čem je zřejmě zakopanej pes. Za všema fotkama Stars bylo někde na pozadí logo Berlinale. Moje portréty byly sice celkem slušný, ale protože je nijak nedefinovalo prostředí, mohly být pořízený prakticky kdekoliv. Kde mám, ale sakra na premiéře vzít loga? Všude jsou jen kilometry červenýho sametu opony!! Dneska večer jsem se vydala zase na Potsdamer Platz nafotit k svýmu prvnímu příspěvku o Berlinale nějaký pocitovky co by zachycovaly atmosféru letošního festivalu. Když už jsem tam byla tak jsem ještě zaskočila do pokladny jestli by náhodou neměli volnej nějakej lístek na film tady v Cinestaru nebo Cinemaxu. Jeden volnej film ještě byl Ericka Rabau - Puck of Berlin.
Jaký bylo moje překvapení když jsem v sále zjistila, že se jedná o dokument o fotografce která už 45 let fotí pro tisk Berlinale. Film mi okamžitě odhalil jaká jsem to, ale najivka. Fotit na festivalu jako akreditovanej fotograf pro tisk je totiž úplně jiná písnička. Nejen, že se konají tiskovky kde se fotografové nemusí prodírat davem, ale mají dokonce k dispozici i takovou vymoženost jako atelierek s modrym pozadím na kterém se pravidelně opakuje logo Berlinale. Do tohohle pokojíku jim všechny hvězdy postupně naženou jako ovečky a fotografové se tu už jen překřikují: do leva, do prava, větší úsměv, zamávat atd. atd. To se jim to potom fotí. Jasně,že všechny portréty hvězd ve Variety, Screenu a novinách jsou na tomhle pozadí! Ale zpět k Erice Rabau. Tahle stará dáma, která svůj věk vytrvale tají, ale z různejch indícií se dohaduju, že je jí něco přes pětašedesát, vypadá ve skutečnosti opravdu jako nějakej berlínskej skřítek. Kromě bláznivý rockový vizáže (střídá kožený kalhoty a křiváky různejch barev) má, ale i svoje nezpochybnitelný kouzlo a stala se tak neoficiálním maskotem Berlinale. Já jsem samozřejmě neodolala, abych si jí nevyfotila, když už zavítala osobně na promítání. Tady je: Ericka Rabau - FOTOGALERIE
neděle 17. února 2008
BERLINALE 2008 II
Včera dopoledne mě probudil telefon. Volali z Respektu jestli bych jim neprodala nějakou fotku z premiéry Občana Havla. Sedla jsem teda ke kompu poslala jim náhledy a čekala co si vyberou. Už se neozvali. Pak jsem přemýšlela proč si nic nevybrali. Letos mám přece minimálně o 50% lepší fotky než loni. Nejen proto, že mám úplně novej foťák, ale taky protože mám s focením různejch akcí už mnohem větší zkušenosti z mojí praxe v Českym Centru. Pak jsem si vzala do ruky magazín Variety a pečlivě studovala co jsem udělala špatně. A zjistila jsem v čem je zřejmě zakopanej pes. Za všema fotkama Stars bylo někde na pozadí logo Berlinale. Moje portréty byly sice celkem slušný, ale protože je nijak nedefinovalo prostředí, mohly být pořízený prakticky kdekoliv. Kde mám, ale sakra na premiéře vzít loga? Všude jsou jen kilometry červenýho sametu opony!! Dneska večer jsem se vydala zase na Potsdamer Platz nafotit k svýmu prvnímu příspěvku o Berlinale nějaký pocitovky co by zachycovaly atmosféru letošního festivalu. Když už jsem tam byla tak jsem ještě zaskočila do pokladny jestli by náhodou neměli volnej nějakej lístek na film tady v Cinestaru nebo Cinemaxu. Jeden volnej film ještě byl Ericka Rabau - Puck of Berlin.
Jaký bylo moje překvapení když jsem v sále zjistila, že se jedná o dokument o fotografce která už 45 let fotí pro tisk Berlinale. Film mi okamžitě odhalil jaká jsem to, ale najivka. Fotit na festivalu jako akreditovanej fotograf pro tisk je totiž úplně jiná písnička. Nejen, že se konají tiskovky kde se fotografové nemusí prodírat davem, ale mají dokonce k dispozici i takovou vymoženost jako atelierek s modrym pozadím na kterém se pravidelně opakuje logo Berlinale. Do tohohle pokojíku jim všechny hvězdy postupně naženou jako ovečky a fotografové se tu už jen překřikují: do leva, do prava, větší úsměv, zamávat atd. atd. To se jim to potom fotí. Jasně,že všechny portréty hvězd ve Variety, Screenu a novinách jsou na tomhle pozadí! Ale zpět k Erice Rabau. Tahle stará dáma, která svůj věk vytrvale tají, ale z různejch indícií se dohaduju, že je jí něco přes pětašedesát, vypadá ve skutečnosti opravdu jako nějakej berlínskej skřítek. Kromě bláznivý rockový vizáže (střídá kožený kalhoty a křiváky různejch barev) má, ale i svoje nezpochybnitelný kouzlo a stala se tak neoficiálním maskotem Berlinale. Já jsem samozřejmě neodolala, abych si jí nevyfotila, když už zavítala osobně na promítání. Tady je: Ericka Rabau - FOTOGALERIE
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat