Tak jsem se tu na stránkách svého blogu na chvíli odmlčela, ale to jen proto, že jsem intenzivně vstřebávala atmosféru filmového festivalu Berlinale. Letos to pro mě byly celkem hoňky, protože kromě odpolední práce na Berlinale Film Market jsem si ještě každý dopoledne dávala intenzivní kurz Němčiny. V praxi to vypadalo asi takhle: ráno vstávat, dopotácet se na Němčinu, pak hodit domů učebnice, bez oběda a se zpožděním běžet na Berlinale, večer zhltnout pár jednohubek na nějakym tom welcome drinku (záchrana) pak utíkat do kina (odpočinek) a po něm stihnout ještě nějakej ten rautík nebo párty. V průměru přišel člověk každej den domů tak ve čtyři ráno a to jen proto, aby když konečně usnul, mohl zase za pár hodin vstávat. No a když náhodou nebyl večírek Karlovarskýho festivalu nebo nějaká jiná párty tak jsme aspoň podnikli tah po X-bergskejch hospodách (to aby jsme nevypadli z formy). Tolik k náročnosti práce na Berlinale, kde jsem měla už třetím rokem možnost pracovat pro České filmové centrum. A teď zas něco trochu k filmům. Na letošním festivalu byly Čechy zastoupeny dokumentem Občan Havel který můžu všem vřele doporučit a to i přesto, že trvá bezmála dvě hodiny. Uteče to ani nevíte jak a přitom se nenudíte ani minutku. Shodou okolností jsem si vybrala na včerejší večer španělský film El pollo, el pez y el cangrejo real (kuře, ryba a královský krab) který byl v programu prezentován jako kuchařský thriller. Anglický popisky můžou být, ale občas trochu zavádějící, protože nakonec se ukázalo, že jde opět o dokument.Tentokrát o mezinárodní šéfkuchařské soutěži, ale napínavý teda rozhodně byl. Kromě toho taky zajímavý a zábavný a tak celé kino přítomnému režiséru dlouho tleskalo. To je totiž další zábavná věc, že jsou na promítáních často přítomní režiséři a občas i herci kteří se vám na konci filmu přijdou představit a můžete s nimi o filmu diskutovat. Mohla jsem si tak třeba naživo prohlédnout režiséra, scénáristu a herečku a herce v hlavní roli francouzského filmu La fabrique des sentiments (továrna na city) což mi mnohem víc umocnilo zážitek z celýho filmu. Jako každoročně jsem shlídla taky pár asijskejch filmů, na něž si můžete vsadit, že vás na skoro nikdy nezklamou. Jednou takhle večer na mě třeba v pokladně zbyl už jen lístek na poslední volnej film (asi proto,že byl v původním kantonském znění s německými titulky, na festivalu je totiž oficiální řeč Angličtina). Film byl v soutěži, jmenoval se Man jeuk (vrabec) a opravdu byl moc hezký a nezklamal mě (hlavní role byla fotograf = plus navíc :) ) Festival Berlinale končí až v něděli 17. února a do tý doby snad ještě nějaký zajímavý filmy shlídnu. Zajímá mě třeba jak bude vypadat film Otto; or, up with dead people. Ten je o zombie chlapci Otto kterej vstane z hrobu, nic si nepamatuje a tak teď bude mimo jiné hrát statistu v underground-zombie pornu. Cha cha. FOTOGALERIE ZDE
neděle 17. února 2008
BERLINALE 2008
Tak jsem se tu na stránkách svého blogu na chvíli odmlčela, ale to jen proto, že jsem intenzivně vstřebávala atmosféru filmového festivalu Berlinale. Letos to pro mě byly celkem hoňky, protože kromě odpolední práce na Berlinale Film Market jsem si ještě každý dopoledne dávala intenzivní kurz Němčiny. V praxi to vypadalo asi takhle: ráno vstávat, dopotácet se na Němčinu, pak hodit domů učebnice, bez oběda a se zpožděním běžet na Berlinale, večer zhltnout pár jednohubek na nějakym tom welcome drinku (záchrana) pak utíkat do kina (odpočinek) a po něm stihnout ještě nějakej ten rautík nebo párty. V průměru přišel člověk každej den domů tak ve čtyři ráno a to jen proto, aby když konečně usnul, mohl zase za pár hodin vstávat. No a když náhodou nebyl večírek Karlovarskýho festivalu nebo nějaká jiná párty tak jsme aspoň podnikli tah po X-bergskejch hospodách (to aby jsme nevypadli z formy). Tolik k náročnosti práce na Berlinale, kde jsem měla už třetím rokem možnost pracovat pro České filmové centrum. A teď zas něco trochu k filmům. Na letošním festivalu byly Čechy zastoupeny dokumentem Občan Havel který můžu všem vřele doporučit a to i přesto, že trvá bezmála dvě hodiny. Uteče to ani nevíte jak a přitom se nenudíte ani minutku. Shodou okolností jsem si vybrala na včerejší večer španělský film El pollo, el pez y el cangrejo real (kuře, ryba a královský krab) který byl v programu prezentován jako kuchařský thriller. Anglický popisky můžou být, ale občas trochu zavádějící, protože nakonec se ukázalo, že jde opět o dokument.Tentokrát o mezinárodní šéfkuchařské soutěži, ale napínavý teda rozhodně byl. Kromě toho taky zajímavý a zábavný a tak celé kino přítomnému režiséru dlouho tleskalo. To je totiž další zábavná věc, že jsou na promítáních často přítomní režiséři a občas i herci kteří se vám na konci filmu přijdou představit a můžete s nimi o filmu diskutovat. Mohla jsem si tak třeba naživo prohlédnout režiséra, scénáristu a herečku a herce v hlavní roli francouzského filmu La fabrique des sentiments (továrna na city) což mi mnohem víc umocnilo zážitek z celýho filmu. Jako každoročně jsem shlídla taky pár asijskejch filmů, na něž si můžete vsadit, že vás na skoro nikdy nezklamou. Jednou takhle večer na mě třeba v pokladně zbyl už jen lístek na poslední volnej film (asi proto,že byl v původním kantonském znění s německými titulky, na festivalu je totiž oficiální řeč Angličtina). Film byl v soutěži, jmenoval se Man jeuk (vrabec) a opravdu byl moc hezký a nezklamal mě (hlavní role byla fotograf = plus navíc :) ) Festival Berlinale končí až v něděli 17. února a do tý doby snad ještě nějaký zajímavý filmy shlídnu. Zajímá mě třeba jak bude vypadat film Otto; or, up with dead people. Ten je o zombie chlapci Otto kterej vstane z hrobu, nic si nepamatuje a tak teď bude mimo jiné hrát statistu v underground-zombie pornu. Cha cha. FOTOGALERIE ZDE
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat