Die Ofenheizung, die Kohlen, das Holz, die Säge (kamna, uhlí, dřevo, pila) to byly první nový slovíčka který jsem se naučila při druhym Berlínskym pobytu. Můj pokoj o kterym jsem tu už psala (viz. pokojíček pro panenky v hororovym domě) svojí velikostí sice opravdu připomíná pokojíček pro panenky, ale tím veškerá podobnost vážně končí. Je těžký udržet si vzhled a životní styl Barbie, když se ráno vzbudíte v pokoji kde je v nejlepším případě teplota 10°C (a to ještě za předpokladu, že jste měli dost neklidný spaní a hodně jste funěli) a první co musíte, je popelit se (a to doslova) u kamen. Na druhou stranu to sebou nese značný zvolnění a uspořádání životního tempa. Nemůžete se například ráno vzbudit, sednout si rovnou k počítači a vstát od něj až v poledne když už vám začne kručet v břiše. Ono dost dobře nejde sedět u kompu když vám táhne na záda, je zima na ruce a myš skoro přimrzá k podložce. To už je teda lepší natáhnout si přes pyžamo tepláky, prohrábnout kamna, vynést popel rozdělat znovu oheň a jít se umejt (V koupelně je přímotop!) a udělat si snídani než stoupne teplota v pokoji aspoň o dalších 5°C. Stejně tak nemůžete třeba přijít odpoledne domů a hodit sebou rovnou na gauč k televizi. To by jste si jí totiž zase moc neužili. Než se k tomu dostanete, čeká vás sestup do sklepa pro brikety a pak zase výstup (jako vždycky bydlim pod střechou) s uhlim nahoru do bytu. Než teplota v místnosti stoupne, doporučuju zahřát se řezáním polínek. Jinak kamna v místnosti sebou nesou taky zvýšený nároky na hygienu a úklid obecně. Prach z popílku, špínu z briket a kousky dřeva musíte prostě neustále zametat a vytírat. A co takhle nějaký pozitiva? Budete se divit, ale z mojeho pohledu dokonce ve finále převažujou. Za všechno to pachtění je vám pak odměnou příjemný teplo, romantickej pohled na plápolání ohně (mám totiž kamínka s okýnkem) a jak už jsem řekla, naprosto se zbavíte hekticko-lenivýho životního stylu.
sobota 23. února 2008
POKOJÍČEK PRO PANENKY NENÍ PRO BARBIE
Die Ofenheizung, die Kohlen, das Holz, die Säge (kamna, uhlí, dřevo, pila) to byly první nový slovíčka který jsem se naučila při druhym Berlínskym pobytu. Můj pokoj o kterym jsem tu už psala (viz. pokojíček pro panenky v hororovym domě) svojí velikostí sice opravdu připomíná pokojíček pro panenky, ale tím veškerá podobnost vážně končí. Je těžký udržet si vzhled a životní styl Barbie, když se ráno vzbudíte v pokoji kde je v nejlepším případě teplota 10°C (a to ještě za předpokladu, že jste měli dost neklidný spaní a hodně jste funěli) a první co musíte, je popelit se (a to doslova) u kamen. Na druhou stranu to sebou nese značný zvolnění a uspořádání životního tempa. Nemůžete se například ráno vzbudit, sednout si rovnou k počítači a vstát od něj až v poledne když už vám začne kručet v břiše. Ono dost dobře nejde sedět u kompu když vám táhne na záda, je zima na ruce a myš skoro přimrzá k podložce. To už je teda lepší natáhnout si přes pyžamo tepláky, prohrábnout kamna, vynést popel rozdělat znovu oheň a jít se umejt (V koupelně je přímotop!) a udělat si snídani než stoupne teplota v pokoji aspoň o dalších 5°C. Stejně tak nemůžete třeba přijít odpoledne domů a hodit sebou rovnou na gauč k televizi. To by jste si jí totiž zase moc neužili. Než se k tomu dostanete, čeká vás sestup do sklepa pro brikety a pak zase výstup (jako vždycky bydlim pod střechou) s uhlim nahoru do bytu. Než teplota v místnosti stoupne, doporučuju zahřát se řezáním polínek. Jinak kamna v místnosti sebou nesou taky zvýšený nároky na hygienu a úklid obecně. Prach z popílku, špínu z briket a kousky dřeva musíte prostě neustále zametat a vytírat. A co takhle nějaký pozitiva? Budete se divit, ale z mojeho pohledu dokonce ve finále převažujou. Za všechno to pachtění je vám pak odměnou příjemný teplo, romantickej pohled na plápolání ohně (mám totiž kamínka s okýnkem) a jak už jsem řekla, naprosto se zbavíte hekticko-lenivýho životního stylu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat