KARNEVAL DER KULTUREN PRŮVOD 11.5.2008

Tak a je to za náma. Ale úspěch to myslim byl. Přináším hned dvě berlínské galerie jednu ze soboty kdy proběhla zkouška a stavění loutek a druhou ze samotného průvodu. Měla by to být taky trochu satisfakce za přerušení kontinuity fotogalerie z výroby loutek. Odjela jsem totiž jako předvoj do Berlína už v úterý a navštívila v mezičase berlínské bienále, ale o tom až v dalšim reportu. Teď zase zpátky do průvodu. Počasí nám na rozdíl od předchozích karnevalových ročníků přálo. Možná dokonce až moc. To se taky odrazilo na návštěvnické účasti (průvod navštívilo kolem 850 000 lidí a celej festival pak 1,5 mil )!!! O naší skromné účasti Echt Street Puppets se pak psalo v různých německých novinách a video s naší performance a rozhovory běželo např. také na BBC, SAT 1 ad. Na Video z karnevalu s kostlivcem z naší party můžete mrknout taky online na TV Spiegel Byla to super akce a všichni byli moc spokojený. Kdo tam nebyl, možná neuvěří, ale můžete si zkusit udělat vlastní obrázek alespoň z FOTOGALERIE.

VIDEO Z PRVNÍ ZKOUŠKY ECHT STREET PUPPETS

Tak první loutka už se hýbe.V pondělí to Ktaiwan zdokumentovala na video. Choreografie - Eunice. Taky už běhá myspace ECHT STREET PUPPETS stačí kliknout zde MYSPACE

HURA ECHT STREET PUPPETS

Slíbila jsem, že napíšu taky něco o tom co nás k účasti na Karneval der Kulturen přivedlo. Tak tedy v první řadě to byla naše návštěva tohoto festivalu v roce 2006 kdy jsme spolu s Honzou byli v Berlíně na studijní stáži. Zalíbilo se nám nejen karnevalové městečko se spoustou stánků všech národností, kde nás nejvíc bavilo ochutnávat jídlo z celýho světa, ale nadšený jsme byli hlavně ze samotnýho průvodu. Průvod tvoří skupiny národnostních menšin které jsou v Berlíně trvale usazené a jsou tak nedílnou součástí kultury této kosmopolitní metropole. Překvapilo nás, že mezi těmi všemi alegorickými vozy jsme nenašli ani jeden český, ačkoliv dobře víme, že je v Berlíně zejména v poslední době celkem početná česká enkláva. Nehledě na to, že je to do Prahy coby kamenem dohodil a jsme tak prakticky sousedi. A tak jsme se rozhodli, že bychom se měli pokusit tento nedostatek v propagaci české kultury v našem bezprostředním sousedství napravit. Nebyla to z naší strany taková utopie jak by se mohlo na první pohled zdát, protože zkušenosti s výrobou dekorací, masek a alegorických vozů jsme měli už ze dvou pražských karnevalů z let 2004 a 2005. Nakonec to sice chvíli trvalo, ale kdo si počká ten se dočká a letos to, jak pevně doufáme, dobře dopadne. O tom jakou cestu jsme museli urazit než jsme dorazili až sem vám přinesu zprávu příště. A nezapomeňte sledovat naší FOTOGALERII!

HURA NA KARNEVAL DER KULTUREN

HURA ECHT STREET PUPPETS v MEET FACTORY na Smíchově. Tak tady to vzniká! Právě odsud budete mít možnost v následujícím týdnu sledovat postup prací na výrobě monster loutek pro projekt HURA ECHT STREET PUPPETS v rámci akce Karneval der Kulturen Berlin. Reportáž vyvrcholí příští neděli 11. Května 2008. Ve stejný den projde berlínskou čtvrtí Kreuzberg karnevalový průvod jehož součástí bude i česko-německá loutková performance HURA ECHT STREET PUPPETS. Podrobné info o všech doprovodných akcích včetně mapky průvodu najdete na http://www.karneval-berlin.de/ V příštích dnech vám zde na tomto blogu kromě fotografií z přípravy budu přinášet také podrobnější popis celé akce Karneval der Kulturen kterou jsem v posledních dvou letech jako divák navštívila. Samozřejmě se dozvíte i co nás vedlo k tomu, že se letos karnevalu účastníme také aktivně. Takže první várka fotek je tady FOTOGALERIE

FRŐHLICHE DEUTSCHE OSTERN

Grüß aus Flohmarket am Boxi. Foto: Ich

KONEC STÁŽE ANEB TROCHA NOSTALGIE

Poslední jednohubka s lososem, poslední jednohubka s tatarákem, poslední sklenka sektu a konečně poslední fotka. Takhle teda vypadal konec mojí stáže fotografky v Českém Centru v Berlíně. Večer po posledním focení, tentokrát to byla debata s Karlem Schwarzenbergem, jsem se ubírala po Unter den Liden na Alexander Platz. Bylo mi trochu smutno a tak jsem si začala v duchu bilancovat svou uplynulou stáž abych nemyslela na to, že už zase odjíždím z Berlína. A k čemu, že jsem dospěla? No musím říct, že to nebyla špatná práce. Nikdy před tím jsem se sice dokumentování akcí soustavně nevěnovala, ale tím to bylo pro mě zajímavější. Bavilo mě postupně si vychytávat místa, úhly a pohledy, tak aby fotografovaný objekty vypadaly dobře. Naučila jsem se mít vždycky připravenej foťák s nabitýma baterkama :) a nebejt líná si občas vyměnit objektivy. Kromě toho jsem se dostala na místa kde jsem před tím ještě nebyla a měla možnost vyfotit si pár českých "celebrit". Kulturní akce který jsem fotografovala byly nezřídka zajímavý i pro mě osobně. Často jsem například chodila do kina a byla jsem překvapená kolik zajímavých českých dokumentů jsem doposud neviděla. Občas byla akce spojená i s nějakým tím rautem a tak jsem ochutnala i pár specialit = plus navíc. Dost mi taky vyhovovalo, že do práce chodím až večer a tak jsem měla celý dny volno který jsem vyplňovala tím, že jsem chodila na intenzivní každodenní kurz Němčiny a vytvářela tenhle blog :). Praktická stáž byla tedy opravdu velice praktická, protože jsem se kromě focení naučila ještě topit, štípat dříví a trochu vařit!FOTOGALERIE ČESKÝCH CELEBRIT ©Telona

NIC KE ČTENÍ

Tady není nic ke čtení, pokračujte prosím dál v chůzi.

POKOJÍČEK PRO PANENKY NENÍ PRO BARBIE

Die Ofenheizung, die Kohlen, das Holz, die Säge (kamna, uhlí, dřevo, pila) to byly první nový slovíčka který jsem se naučila při druhym Berlínskym pobytu. Můj pokoj o kterym jsem tu už psala (viz. pokojíček pro panenky v hororovym domě) svojí velikostí sice opravdu připomíná pokojíček pro panenky, ale tím veškerá podobnost vážně končí. Je těžký udržet si vzhled a životní styl Barbie, když se ráno vzbudíte v pokoji kde je v nejlepším případě teplota 10°C (a to ještě za předpokladu, že jste měli dost neklidný spaní a hodně jste funěli) a první co musíte, je popelit se (a to doslova) u kamen. Na druhou stranu to sebou nese značný zvolnění a uspořádání životního tempa. Nemůžete se například ráno vzbudit, sednout si rovnou k počítači a vstát od něj až v poledne když už vám začne kručet v břiše. Ono dost dobře nejde sedět u kompu když vám táhne na záda, je zima na ruce a myš skoro přimrzá k podložce. To už je teda lepší natáhnout si přes pyžamo tepláky, prohrábnout kamna, vynést popel rozdělat znovu oheň a jít se umejt (V koupelně je přímotop!) a udělat si snídani než stoupne teplota v pokoji aspoň o dalších 5°C. Stejně tak nemůžete třeba přijít odpoledne domů a hodit sebou rovnou na gauč k televizi. To by jste si jí totiž zase moc neužili. Než se k tomu dostanete, čeká vás sestup do sklepa pro brikety a pak zase výstup (jako vždycky bydlim pod střechou) s uhlim nahoru do bytu. Než teplota v místnosti stoupne, doporučuju zahřát se řezáním polínek. Jinak kamna v místnosti sebou nesou taky zvýšený nároky na hygienu a úklid obecně. Prach z popílku, špínu z briket a kousky dřeva musíte prostě neustále zametat a vytírat. A co takhle nějaký pozitiva? Budete se divit, ale z mojeho pohledu dokonce ve finále převažujou. Za všechno to pachtění je vám pak odměnou příjemný teplo, romantickej pohled na plápolání ohně (mám totiž kamínka s okýnkem) a jak už jsem řekla, naprosto se zbavíte hekticko-lenivýho životního stylu.

ALEX

Včera někdo ukradl kouli z Alexu.

BERLINALE 2008

Tak jsem se tu na stránkách svého blogu na chvíli odmlčela, ale to jen proto, že jsem intenzivně vstřebávala atmosféru filmového festivalu Berlinale. Letos to pro mě byly celkem hoňky, protože kromě odpolední práce na Berlinale Film Market jsem si ještě každý dopoledne dávala intenzivní kurz Němčiny. V praxi to vypadalo asi takhle: ráno vstávat, dopotácet se na Němčinu, pak hodit domů učebnice, bez oběda a se zpožděním běžet na Berlinale, večer zhltnout pár jednohubek na nějakym tom welcome drinku (záchrana) pak utíkat do kina (odpočinek) a po něm stihnout ještě nějakej ten rautík nebo párty. V průměru přišel člověk každej den domů tak ve čtyři ráno a to jen proto, aby když konečně usnul, mohl zase za pár hodin vstávat. No a když náhodou nebyl večírek Karlovarskýho festivalu nebo nějaká jiná párty tak jsme aspoň podnikli tah po X-bergskejch hospodách (to aby jsme nevypadli z formy). Tolik k náročnosti práce na Berlinale, kde jsem měla už třetím rokem možnost pracovat pro České filmové centrum. A teď zas něco trochu k filmům. Na letošním festivalu byly Čechy zastoupeny dokumentem Občan Havel který můžu všem vřele doporučit a to i přesto, že trvá bezmála dvě hodiny. Uteče to ani nevíte jak a přitom se nenudíte ani minutku. Shodou okolností jsem si vybrala na včerejší večer španělský film El pollo, el pez y el cangrejo real (kuře, ryba a královský krab) který byl v programu prezentován jako kuchařský thriller. Anglický popisky můžou být, ale občas trochu zavádějící, protože nakonec se ukázalo, že jde opět o dokument.Tentokrát o mezinárodní šéfkuchařské soutěži, ale napínavý teda rozhodně byl. Kromě toho taky zajímavý a zábavný a tak celé kino přítomnému režiséru dlouho tleskalo. To je totiž další zábavná věc, že jsou na promítáních často přítomní režiséři a občas i herci kteří se vám na konci filmu přijdou představit a můžete s nimi o filmu diskutovat. Mohla jsem si tak třeba naživo prohlédnout režiséra, scénáristu a herečku a herce v hlavní roli francouzského filmu La fabrique des sentiments (továrna na city) což mi mnohem víc umocnilo zážitek z celýho filmu. Jako každoročně jsem shlídla taky pár asijskejch filmů, na něž si můžete vsadit, že vás na skoro nikdy nezklamou. Jednou takhle večer na mě třeba v pokladně zbyl už jen lístek na poslední volnej film (asi proto,že byl v původním kantonském znění s německými titulky, na festivalu je totiž oficiální řeč Angličtina). Film byl v soutěži, jmenoval se Man jeuk (vrabec) a opravdu byl moc hezký a nezklamal mě (hlavní role byla fotograf = plus navíc :) ) Festival Berlinale končí až v něděli 17. února a do tý doby snad ještě nějaký zajímavý filmy shlídnu. Zajímá mě třeba jak bude vypadat film Otto; or, up with dead people. Ten je o zombie chlapci Otto kterej vstane z hrobu, nic si nepamatuje a tak teď bude mimo jiné hrát statistu v underground-zombie pornu. Cha cha. FOTOGALERIE ZDE

BERLINALE 2008 II

Včera dopoledne mě probudil telefon. Volali z Respektu jestli bych jim neprodala nějakou fotku z premiéry Občana Havla. Sedla jsem teda ke kompu poslala jim náhledy a čekala co si vyberou. Už se neozvali. Pak jsem přemýšlela proč si nic nevybrali. Letos mám přece minimálně o 50% lepší fotky než loni. Nejen proto, že mám úplně novej foťák, ale taky protože mám s focením různejch akcí už mnohem větší zkušenosti z mojí praxe v Českym Centru. Pak jsem si vzala do ruky magazín Variety a pečlivě studovala co jsem udělala špatně. A zjistila jsem v čem je zřejmě zakopanej pes. Za všema fotkama Stars bylo někde na pozadí logo Berlinale. Moje portréty byly sice celkem slušný, ale protože je nijak nedefinovalo prostředí, mohly být pořízený prakticky kdekoliv. Kde mám, ale sakra na premiéře vzít loga? Všude jsou jen kilometry červenýho sametu opony!! Dneska večer jsem se vydala zase na Potsdamer Platz nafotit k svýmu prvnímu příspěvku o Berlinale nějaký pocitovky co by zachycovaly atmosféru letošního festivalu. Když už jsem tam byla tak jsem ještě zaskočila do pokladny jestli by náhodou neměli volnej nějakej lístek na film tady v Cinestaru nebo Cinemaxu. Jeden volnej film ještě byl Ericka Rabau - Puck of Berlin. Jaký bylo moje překvapení když jsem v sále zjistila, že se jedná o dokument o fotografce která už 45 let fotí pro tisk Berlinale. Film mi okamžitě odhalil jaká jsem to, ale najivka. Fotit na festivalu jako akreditovanej fotograf pro tisk je totiž úplně jiná písnička. Nejen, že se konají tiskovky kde se fotografové nemusí prodírat davem, ale mají dokonce k dispozici i takovou vymoženost jako atelierek s modrym pozadím na kterém se pravidelně opakuje logo Berlinale. Do tohohle pokojíku jim všechny hvězdy postupně naženou jako ovečky a fotografové se tu už jen překřikují: do leva, do prava, větší úsměv, zamávat atd. atd. To se jim to potom fotí. Jasně,že všechny portréty hvězd ve Variety, Screenu a novinách jsou na tomhle pozadí! Ale zpět k Erice Rabau. Tahle stará dáma, která svůj věk vytrvale tají, ale z různejch indícií se dohaduju, že je jí něco přes pětašedesát, vypadá ve skutečnosti opravdu jako nějakej berlínskej skřítek. Kromě bláznivý rockový vizáže (střídá kožený kalhoty a křiváky různejch barev) má, ale i svoje nezpochybnitelný kouzlo a stala se tak neoficiálním maskotem Berlinale. Já jsem samozřejmě neodolala, abych si jí nevyfotila, když už zavítala osobně na promítání. Tady je: Ericka Rabau - FOTOGALERIE

NU PAGADI - JEN POČKEJ ZAJÍCI

Tak tohle jsem u nás prodávat ještě neviděla. V Německu už asi figurky od Disneyho netáhnou tak se poohlídli po ruskym retru. Musim uznat, že to je dobrej obchodní tah :)

MUZEJNÍ NOC

FOTOGALERIE Stejně jako každý rok se i letos už po dvadvacáté konala poslední lednovou sobotu Der Lange Nacht der Museen. Po zevrubnym prozkoumání jejích webstránek, jsem předem vyloučila všechny muzea kde už jsem buď byla nebo je tam některý dni v týdnu vstup zdarma a můžu se tam teda zajít podívat kdykoliv. Za 10 Euro pro studenty a 15 pro ostatní, by to mělo už stát sakra za to! A taky že stálo. Nakonec jsme se s celou ústeckou partičkou vypravili do muzea filmu a televize v Hi-tech budově Sony Centra na Potsdamer Platz. Jako blázni jsme se tam vozili rychlejma skleněnejma výtahama, procházeli se zrcadlovym bludištěm s expozicí věnovanou filmu a obdivovali loutky a modely pro specielní efekty v sekci televize. Lidí bylo všude moc, hlava už nám ze všeho třeštila tak jsme hupli do autobusu a nechali se odvézt na Zoo do Akvária, abychom se uklidnili krmením žraloků. Akvárium bylo super. Po té co jsme nabyli ztracenou rovnováhu pozorováním rybiček mohli jsme se v dalších dvou patrech pokochat ještě hadama, krokodýlama , strašilkama, mravencema a všelijakou jinou terarijní havětí. Na krmení žraloků bylo před jejich akváriem bohužel tak narváno,že jsme se k němu vůbec neprotlačili. Za to jsme si mohli pohladit aspoň přítulný Koa kapříky, kterejm se to líbilo snad víc než nám. O půl noci jsme zahnali nejhorší hlad a žízeň v bistru na stanici Zoo a kulturní maraton mohl pokračovat. Ze studijních důvodů jsme se rozhodli navštívit výstavu Pop-Artu 60. let inzerovanou velkolepě jako část sbírky čítající 5000 kusů. Přemístili jsme se teda na známou Unter den Linden do VW Automobil Forum, abychom se seznámili s novou Škodou Fabia Combi a unudili výstavou plakátů na pop-artové výstavy 60.let. To už, ale byli dvě hodiny ráno a Muzejní noc právě končila. Zato berlínská sobotní noc teprve začínala! Metro a autobusy všechno v provozu a tak jsme pokračovali do jedný roztomilý hospůdky v Neuköllnu. Mě se zdála roztomilá obecně a ostatním hlavně kvůli tomu, že tu točený pivko dostanete o víkendu za Euro. V šest ráno měli někteří z nás pocit, že už jsme si tu Muzejní noc celkem užili a mohli bychom jít teda spát. Vstupenka na výstavy platila zároveň i jako jízdenka na MHD bohužel, ale jen do pěti do rána. Tak jsem jela na černo. FOTOGALERIE

ŘEZNICTVÍ

Vtip pro němčináře. Vyfotila jsem ho u nás na Hermannstraße.

POKOJÍČEK PRO PANENKY V HOROROVYM DOMĚ

ANEB JAK SE BYDLÍ V BERLÍNĚ.... Už od pátku tady prší. To znamená, že jsem celej víkend nevytáhla paty z baráku a náměty pro tenhle blog musim tím pádem čerpat přímo z domova. A proč taky ne? Někoho z vás by třeba mohlo zajímat jak se v Berlíně bydlí. Momentálně bydlím na jedné z neuköllnských tepen kterou je Hermannstraße. Pokoj nebo výstižněji pokojíček mi pronajímá německá studentka Sabine. Sehnala jsem ho přes inzerát na internetu a protože jsem přijela na začátku semestru, kdy je o pokoje a byty všeho druhu největší bitka, byla jsem ráda,že jsem se vůbec někde upíchla. Postupem času jsem, ale čím dál radši, že jsem zrovna tady a to nejen kvůli tomu, že mám nízkej nájem a kurzy Němčiny v sousední ulici. Když jsem si šla poprvé prohlídnout tenhle byt, měla jsem za sebou už tři tejdny každodenních neúspěšnejch pohovorů s potenciálníma spolubydlícíma ve všech možnejch berlínskejch čtvrtích, domech a bytech. Tuhle schůzku jsem ke všemu už několikrát přesunula a tak jsem si od ní už ani moc neslibovala. Jak se nakonec ukázalo dostala jsem ten pokoj právě proto, že jsem si dala tu práci se vždycky omluvit a přesunout sraz na jindy. S tím se totiž ostatní zájemci většinou vůbec nenamáhali a tak jsem potom paradoxně působila ze všech nejspolehlivějc. Byl už dost pokročilej večer a tma jako v pytli, když jsem konečně dorazila na místo, prošla z ulice do zadního traktu, vyzkoušela všechny vchody vedoucí z temnýho dvorku a našla konečně ten správnej. Jestli jste někdy viděli Hitchcockův film Number seventeen z roku 1931 tak si uděláte celkem slušnou představu o tom jak to vypadá a jaký jsem měla pocity na schodišti domu Nummer zweihundertsechsundzwanzig kde jsem se právě ocitla. Jestli jste film neviděli můžete se podívat do mé FOTOGALERIE. Temnou spoře osvětlenou chodbou jsem pomalu stoupala do posledního patra, zábradlí schodiště házelo stíny jak v noirovym filmu a všude po zdech se za mnou táhly krvavý otisky dětskejch dlaní, který na některejch místech tvořili jen zajímavý kompozice, ale na jinejch vířily v hrůzostrašnym tanci. Přemejšlela jsem nad tim, že jestli tu budu nedej bože bydlet, neměla bych tak sjíždět ty horory jinak se tu pak strachy pose... Nakonec mě stopy dětskejch ručiček dovedly až ke dveřím na nichž stálo napsáno velkými písmeny POKOJ. Zdálo se mi logický tu zazvonit, protože všechno jaksi zapadalo do konceptu. Otevřela mi sympatická dívka, která se vzápětí představila jako Sabine ZIMMER. Jak neprozaické! Ale vlastně jsem mohla bejt ráda, že už jsem z hororu venku. Nebo vlastně uvnitř. V bytě. Sabine mě provedla tim nejmenšim bytem s nejmenší koupelnou do nejmenšího pokojíku jaký jsem doposud při svý honbě za ubytovánim v Berlíně viděla. V tomhle mini pokojíku jako pro panenky byla kromě rozkládacího křesla ještě mini kamínka na uhlí. A na podlaze .... Otisk dlaně. POKRAČOVÁÁÁNÍÍÍÍ PŘÍÍÍŠTĚÉÉÉÉ! FOTOGALERIÉÉÉ ZDÉÉÉ!

BLEŠÁKY

FOTOGALERIE Minulou neděli jsme objevili kousek u nás za barákem novej blešák. Což mě přivedlo k tomu, abych udělala krátkou reportáž o bleších trzích v Berlíně. Řekla bych, že blešáky jsou oblíbená atrakce jak pro turisty tak domorodce snad ve všech metropolích v Evropě. Proto mě dost mrzí, že zrovna Praha vznik těchto trhů vůbec nepodporuje a svůj jedinej blešák vytlačila až na periferii do Vysočan do ČKD. Nedávno jsem někde četla, že se ho bohužel chystají taky zrušit. V Berlíně naopak každou neděli narazíte na nějaký ten Flohmarkt skoro všude. Já bych vám teď představila několik (nejen mých) nejoblíbenějších. Ten největší najdete v módní čtvrti Prenzlauer Berg v Mauerpark. Kromě veteše a věcí které můžete potřebovat tu najdete stánky mladých, nejen berlínských umělců (i my jsme tu provozovali náš HURA stánek). Koupit od nich můžete hlavně trička s originálním designem, obrázky, fotografie nebo třeba klobouk. Nemusím snad podotýkat, že vše je vlastní výroby. Podobně zaměřený a také velice oblíbený je Flohmarkt am Boxi který najdete ve Friedrichshainu. Nedaleko od blešáku ve zmíněném Mauerparku najdete taky Flohmarkt am Arkonaplatz, tam ale nakoupíte spíš už starožitnosti nebo originální design z NDR. Já osobně ráda nakupuju taky v Hallentrödelmarkt v Treptow. Jak je patrný už z názvu tak tenhle trh je krytej střechou a koupit tu můžete skoro všechno(třeba stativ Manfrotto za 25 euro) a to jak v neděli tak i sobotu. Podobnej trh se teď začíná rozbíhat i u nás v Neuköllnu ve Werbellinstr. a taky jsme tam hnedka dobře nakoupili. Jako kuriozitku bych ještě uvedla noční blešák, který se koná pravidelně jednou měsíčně v klubu SO36 na X-bergu a oblíbený turecký trh v Maybach Ufer opět v Neuköllnu na kterém si za vyvolávání překřikujících se tureckých prodavačů můžete každé úterý a pátek nakoupit tu nejlepší zeleninu jakož i jiné potraviny a turecké šátky. Pro odkaz na mapu kde jednotlivé trhy najdete klikněte vždy na jeho zvýrazněný název. Moje FOTOGALERIE zde.

FOTOGRAFIE V BERLÍNĚ I

Tak jo, přeci jen jsem tu na fotografický stáži tak bych měla poreferovat taky trochu o fotografii. Konkrétně teda hlavně o výstavách. Nemohla jsem si nechat ujít (a vám jí taky vřele doporučuju) výstavu Assorted Cocktail mého oblíbeného fotografa Martina Parra. Můžete jí shlédnout ještě do 2.března 2008 v galerii C/O Berlin. Většina z vás tohoto slavného britského fotografa jistě dobře zná nebo se už alespoň určitě někde setkala s jeho pestrobarevnými fotografiemi které přímo pop-artovou formou trefně a s velkým citem pro ironii glosují člověka a jeho "člověčenství". Nebudu se tu pouštět do nějakých dalekosáhlých kritik nebo definic. Udělejte si raději vlastní představu a klikněte zde na Martin Paar portfolio Magnum Photos, pro info přímo k výstavě klikněte zde na C/O Berlin - galerie JEFF WALL - EXPOSURE je další výstava kde si můžete doplnit své povědomí o současné světové fotografii a případní znalci zde mají možnost si prohlédnout velkoformátové fotografie adjustované v lightboxech, což působí mnohem impozantněji a hlavně úplně jinak než když si stejné obrázky prohlížíte v knižní publikaci. Výstavu můžete navštívit ještě do 20. ledna 2008 v Deutsche Guggenheim Můj tip: Každé pondělí zde probíhá akce I like Mondays což znamená, že je mimo jiné vstup zdarma. Asi nejobšírnější internetové stránky na kterých si můžete udělat představu o fotografickém subjektivním dokumentu a něco se dočíst o konceptech Jeffa Walla jsem našla na MoMa - New York Poslední novinka z oblasti fotografie o které tu chci přinést zprávu, není tentokrát výstava, ale kniha. Zaregistrovala jsem jí na pultech zdejších knihkupectví teprve nedávno, že se jedná o novinku, se teda snad domnívám právem. Kniha se jmenuje PHOTO ART s podtitulem Fotografie ve 21. století a snaží se představit fotografy jejichž práce se v současné době na poli fotografie nějak výrazněji prosadila. Našla jsem v ní například také portfolio fotografky českého původu Jitky Hanzlové (v současné době žije v německém Essenu) která se v loňském roce stala vítězkou ceny BMW - Paris Photo pro současnou fotografii. Další informace o knize, případně si ji rovnou objednat můžete na stránkách nakladatelství DUMONT

TATTOO CONVENTION BERLIN 2007

Už se z toho stává skoro tradice, že každoročně začnu a taky bohužel zakončim :( nový číslo Berlin Calling tím jak jsme se nechali zase pokérovat. Na druhou stranu je dost lidí kteří moje příspěvky čtou a zajímá je právě tohle téma. Po dvouleté pauze viz: Berlin Calling - Tattoo Convention 05 podávám report opět z berlínské konvence která proběhla 7-9 prosince 07 Pro podrobné info a fotoreportáž klikněte zde Tattoo Convention 07